Září 2011

Účelu nesvědčí prostředky...

25. září 2011 v 21:49 | Katerria |  Svět kolem
Globální oteplování. Jsou ho plné noviny.
Každý komentuje, ale když má dojít na činy, najednou mlčí.

Osobně nemám žádný problém ani ostrý názor, jen mě štve sledovat, jak o tom spousta lidí mluví, a při tom nedělají nic. Ale ví se o tom, tak aspoň něco.

Bez růžových brýlí, jen v klasik černých, bych to viděla asi takto:

>> Čím víc člověk zatěžuje přírodu svými problémy a průšvihy, tím víc také rozvíjí kampaně, že je jí třeba pomáhat. Nebo jinak: každým komerčním krokem uzavírá kruh a dělá vše ještě horší. To by totiž nebyl člověk, kdyby to bylo jednoduché. <<

Už pouhá rychlé střídání postojů a názorů vedou k závěru, že je něco v pořádku. Vliv margarínu na lidské zdraví ale rozhodně není tak skandální jako dopad činů člověka na planetu Zemi.
O tom však nikdo nepochybuje.


Jestli jste si ovšem všimli, s postupem času stojíme za stále většími změnami - od kaluže H2SO3 ke globálnímu oteplování. Je to šílené, ale člověk si zahrává s věcmi obrovského měřítka. To mi už přijde trochu riskatní... Ale moc se nedá dělat, aspoň ne hned. Na jakémsi "zastavování škodění" už se pracuje. Teď je ještě otázkou forma výsledků...

Co nového po prázdninách... ;)

12. září 2011 v 21:48 | Katerria |  Deník?
Servus.

Již symbolických 13 dní jsem nebyla schopna jít na počítač.
("Letní čtení" dopíšu, jen co budu mít trochu času.)

Vrátili jsme se třicátého pozdě večer a prakticky od té doby bylo všechno vzhůru nohama... U nás na škole se nastolili vojenský režim, jakmile to jen šlo, takže to podle toho taky vypadalo a není se čemu divit.

Jen tak letem světem, kde jsem byla o prázdninách. Máchův kraj a milované Jeseníky... :)

Jinak na ústavu všechno při starém - pořád stojí, nepřebarvili ho na růžovo, dámské záchody nepřesunuli. Snad jen dějepis nebude, co bývávalo, protože jiný učitel si s sebou přitáhl jiný mrav a vyžaduje aktivní zapojování do hodin(!), což je trochu nezvyk, ale snad nic, co bych nezvládla já ;)


Dnes jsem nastoupila do autobusu... který stál před tím správným... což jsem si samozřejmě uvědomila až poté, co na křižovatce zahnul. Takže jsem vystoupila a vzala to nejbližší cestou k nejbližší zastávce původní trasy. Stojím deset metrů od ní - a hádejte co. K zastávce přjíždí sedmadvacítka, se kterou jsem chtěla jet... :)

Musím si pořádit už jen 13 učebnic! (Z 15ti, které jsme si měli sehnat samostatně...)

Při němčině jsem měli napsat sloh - ó, jak originální - na téma "Meine Ferien" (Moje prázdniny).
V tom mém se objvevilo datum 15. Juli. Když jsem to pak měla číst, řekla jsem padesát.
Mě osobně by o pár dní delší prázdniny nezabily, ale třída to většinou vzala dost suše.


Mám toho na srdci hodně, a to mnohem víc, než by mi bylo milé kompresovat do jednoho článku.
Takže heute Schluss, zbytek zítra.