Pořád to jsem já...(?)

31. března 2012 v 22:25 | Katerria |  Deník?
Je to děs.

No prohlížela jsem zaprášené složky počítače... A občas něco otevřela.
K vlastnímu upokojení mohu konstatovat, že přestože se za tu dobu můj styl znatelně zlepšil, už moje tehdejší průšvihy byly celkem OK.

Ale zjistila jsem:
× ta povídka byla dost úvahová,
× ten styl byl trochu víc dětský, méně promyšlený,
× ten styl byl víc suchý; vtipy nic moc.

A zjistila jsem, že už se do toho dokážu vcítit jen při čtení - teď bych dál takhle psát nedokázala.
Vlastně možná jo, ale předcházela by tomu strašná dřina.

Je mi to strašně líto.

Protože právě empatie bylo to, co se mi na mém stylu psaní tak líbilo.
Chápu že minulost už se vrátit nedá, tohle už jsem prožila a tečka. Strašně mi to připomíná >>Jeho temné esence<< - když Lyra ztratí schopnost ovládat alethiometr. Jistě, já sice pořád píšu, ale ten styl už je o něčem jiném.

Ta povídka je nedokončená.

Psát ve dvánácti třinácti z pohledu třináctiletého se mi zdá z nějakého důvodu správnější než zkoušet něco podobného o pár let později. Je to krok k dospělosti...

A na mě moc velký.
Bolí to.

Mám ale to snad nechat nedokončený? Doufám, že dělám správné.
Začínám přepisovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 1. dubna 2012 v 15:55 | Reagovat

Zkus to!
Pořád jsi to ty.
A pak, třeba to bude lepší. Tomu se říká růst... 8-)

2 Byakko Byakko | 11. dubna 2012 v 20:34 | Reagovat

Souhlasím s Vendy! Nemáš co ztratit! ;)

3 Miriam M. Miriam M. | Web | 25. listopadu 2012 v 19:56 | Reagovat

Ještě před pár měsíci bych Ti řekla, ať to necháš být, že je lepší se pustit do něčeho nového než oprašovat staré texty. Právě proto, že dnes už jsi někde jinde než tehdy... Ale - sama se teď chystám navázat na prolog knihy napsaný před pěti lety, takže škrtám poslední věty - a držím palce!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama