Deník?

Okamžiky

26. března 2014 v 19:33 | Katerria

I.
Šla jsem se psem. Když jsem došla k železničnímu přejezdu, závory byly už dole. Čekala jsem čtvrt hodiny a pořád jezdily vlaky; ještě nebyl konec, když jsem zvolila jinou trasu.

A nebylo možná dobře, že jsem nestihla přejít dřív? Jak dlouho bych jinak bývala musela čekat, abych se dostala zpátky?


II.
Konečně jsem našla to, co jsem chtěla, abych dospěla k závěru, že to není to pravé.


III.
V noci jsem otevřela okno a zjistila, že venku je stejně nesnesitelné horko, jako uvnitř. A to proč, když jsou tyto dny chladné?


IV.
Na ulici mě oslovila kolemjdoucí: "Promiňte, já jsem bez brýlí. Mohla byste mi to prosím přečíst?" A s těmi slovy mi podstrčila mobil. Nejdřív jsem si myslela, že je to vtip. "Ahoj, doufám, že se máš dobře."

Jaká milá esemeska, napadlo mě. A vůbec mi nějak divně zvedla náladu, i když nebyla určená mně :)


Pořád to jsem já...(?)

31. března 2012 v 22:25 | Katerria
Je to děs.

No prohlížela jsem zaprášené složky počítače... A občas něco otevřela.
K vlastnímu upokojení mohu konstatovat, že přestože se za tu dobu můj styl znatelně zlepšil, už moje tehdejší průšvihy byly celkem OK.

Ale zjistila jsem:
× ta povídka byla dost úvahová,
× ten styl byl trochu víc dětský, méně promyšlený,
× ten styl byl víc suchý; vtipy nic moc.

A zjistila jsem, že už se do toho dokážu vcítit jen při čtení - teď bych dál takhle psát nedokázala.
Vlastně možná jo, ale předcházela by tomu strašná dřina.

Je mi to strašně líto.

Protože právě empatie bylo to, co se mi na mém stylu psaní tak líbilo.
Chápu že minulost už se vrátit nedá, tohle už jsem prožila a tečka. Strašně mi to připomíná >>Jeho temné esence<< - když Lyra ztratí schopnost ovládat alethiometr. Jistě, já sice pořád píšu, ale ten styl už je o něčem jiném.

Ta povídka je nedokončená.

Psát ve dvánácti třinácti z pohledu třináctiletého se mi zdá z nějakého důvodu správnější než zkoušet něco podobného o pár let později. Je to krok k dospělosti...

A na mě moc velký.
Bolí to.

Mám ale to snad nechat nedokončený? Doufám, že dělám správné.
Začínám přepisovat.

Commin' home...

25. března 2012 v 23:07 | Katerria
Před čtrnácti dny jsem se vrátila z lyžáku z rakouských Alp.
Na náslědné vzpamatování jsem měla jen týden, pak jsem frčela do Anglie. A vrátila jsem se v pátek.

Teď budu mít zase pokoj.
Teda... hory písemek a dopisování, navíc teď začíná vrchol sezóny literárních soutěží. Je mi za těžko tvrdit, že tohle proběhne v klidu, nicméně přichází tvrdý normál.


Jaký to bylo, když pod okny hotelu pochodovali na autobus malí roztomilí Rakušáčci s plnými školními taškami, nebo když jsme stáli na světlech a kolem šli Britové ve školních uniformách...

A jaký to je teď, když vím, co mě zítra čeká...

Vánoce jsou mezi dveřma... na odchodu.

29. prosince 2011 v 20:12 | Katerria
Dost dlouho, ale přece:


Takže Vánoce jsme si užili(?)

Já až doteď neměla moc volného času, a když teď mám, moje psychika je z toho trochu auf. Takový klid...
Ale bude hůř, já vím. Až tahle (ta hezčí) část skončí.
A brzo...


Kdybych se měla zamyslet, co k vánočním svátkům patří víc, jestli perníčky, nebo jmelí...
Samozřejměže jídlo, a jmelí k jídlu teda není, no.
A navíc sladké...

Vati letos dostal jmelí do nějakého známého, a ten mu tvrdil, že ze jmelí se dá uvařit velice zdravý čaj, pokud odstraníte ty bobulky...
...čímž vás rozhodně nechci přimět, abyste to zkoušeli, nemám to potvrzené (jak je vidět, zatím ještě žiju). To jen takový drb. Osobně to zkoušet na vlastní pěst teda neplánuju...


Jinak perníčky jsem letos zdobila já (moc jich beztak nezbylo ;D ). Nejdřív jsem se s tím piplala (viz přání), asi po dvaceti mě to přestalo byvit, tak jsem vsadila na abstraktní umění.
A stejně to bylo super :)

Co nového po prázdninách... ;)

12. září 2011 v 21:48 | Katerria
Servus.

Již symbolických 13 dní jsem nebyla schopna jít na počítač.
("Letní čtení" dopíšu, jen co budu mít trochu času.)

Vrátili jsme se třicátého pozdě večer a prakticky od té doby bylo všechno vzhůru nohama... U nás na škole se nastolili vojenský režim, jakmile to jen šlo, takže to podle toho taky vypadalo a není se čemu divit.

Jen tak letem světem, kde jsem byla o prázdninách. Máchův kraj a milované Jeseníky... :)

Jinak na ústavu všechno při starém - pořád stojí, nepřebarvili ho na růžovo, dámské záchody nepřesunuli. Snad jen dějepis nebude, co bývávalo, protože jiný učitel si s sebou přitáhl jiný mrav a vyžaduje aktivní zapojování do hodin(!), což je trochu nezvyk, ale snad nic, co bych nezvládla já ;)


Dnes jsem nastoupila do autobusu... který stál před tím správným... což jsem si samozřejmě uvědomila až poté, co na křižovatce zahnul. Takže jsem vystoupila a vzala to nejbližší cestou k nejbližší zastávce původní trasy. Stojím deset metrů od ní - a hádejte co. K zastávce přjíždí sedmadvacítka, se kterou jsem chtěla jet... :)

Musím si pořádit už jen 13 učebnic! (Z 15ti, které jsme si měli sehnat samostatně...)

Při němčině jsem měli napsat sloh - ó, jak originální - na téma "Meine Ferien" (Moje prázdniny).
V tom mém se objvevilo datum 15. Juli. Když jsem to pak měla číst, řekla jsem padesát.
Mě osobně by o pár dní delší prázdniny nezabily, ale třída to většinou vzala dost suše.


Mám toho na srdci hodně, a to mnohem víc, než by mi bylo milé kompresovat do jednoho článku.
Takže heute Schluss, zbytek zítra.

Letní čtení

17. července 2011 v 17:28 | Katerria
Takže jsem se přihlásila do Letní čtení

Viděla bych to tak na Evropu, konkrétně Belgii; asi se mně moc nebude chtít číst, ale čtyři knížky teda dám. (Knížky už mám dokonce i vybrané a sbalené, takže není moc co řešit ;D )

Ne. Kdepak, jsou prázniny; múza má dovolenou, tak tohle ji třeba trochu nakopne. Afrika, Egypt, vážení. 8 knížek (přemýšlela jsem o více, ale tohle bude stačit... Jo. Bohatě).


Balení

17. července 2011 v 16:17 | Katerria
Krize. Jsme doma na tři dny a zase odjíždíme :)

Při té příležitosti vzniklo několik (více-či-méně střelených) rozhovorů, např.:
 
 

Reklama