Psáno v melancholii

Velká voda

8. června 2013 v 17:19 | Katerria
Zmrzlý oheň, rozum zdolav,
žene se co velká voda,
citů silných záplava
do nitra se dostává.

Moment krátký těžce než se
převalí přes hráze srdce,
děsivě pak v malou chvíli
naplnil mi tepny, žíly.

Neslyším víc vůbec nic, snad
temný hukot bouře.
Roztříštěný natísíckrát
tato místa měl bych znát, světem celým do tmy pád -
v jeho spárech hoře
oheň cítím po jazykem, oko žárem mřelo,
a hned příštím okamžikem zalil celé tělo...

Odráží se ode stěn to světlo stínem zvané.
Křičím, pouty uvězněn
a voda v plicích plane.

Fall

24. ledna 2013 v 11:38 | Katerria
the colorful wonder is passing away
falling down, lying here,
crumblig, fragile,
too weak
diappearig
like a soul is leaking from a dying body
that now is going to be hidden
by winter's cloth of white
numb under icy kisses
but then spring comes
the first shine of a real day
a life-giving rain
and the spirits
return again

Černý motýl

19. ledna 2013 v 12:00 | Katerria
//Když to čtu znova po sobě, říkám si, co mě to napadlo to uveřejnit...//

Maličká víla,
jíž křídla shořela

Zestárlá panna,
co duše ve skrytu
chvěje se z obratu

Je to neznámo,
touha, smích
i temno ve dveřích

Je to záře plamenů
spoutaná ve stínu
Je to žal,
padlý ideál

Žal
i nutnost žíti dál

Proti proudu noci.

9. prosince 2012 v 16:18 | Katerria
Článek je přiřazen k Tématu týdne nesoucímu poetický název "Nesmysl". Ačkoli by se tímto slovem dala zahrnout veškerá moje tvorba, výše jsem přiložila alespoň trochu tematicky blízký ehm... pokus.

Vteřinová...

2. září 2012 v 20:07 | Katerria
Naše doteky jsou staré
více než se vlastně známe:
ve tmách tvojí hrudi přece
kdysi dávno plálo slunce,
to však zhaslo mnohem dříve,
dnes již není, co mi zříme,
a tou samou vteřinou zas
další hvězdy zahynou, pak
vesmír zpustne víc jak dosud,
dřív však skončí i můj osud -
dřív se musím zvednout, přijmout,
co mi život dal,
dříve než se rozední a
než svět půjde dál…

Za čarou

18. července 2012 v 13:23 | Katerria
Snad v duši tušíš, příteli, já nikdy nechtěl jít
za příbojem moře času, náplavami těl,
kam až dozněl hukot vln od olověných střel,
styžským hlasům často spílám, v tepnách mých co dlí,
kůží nehty marně drásu, přemítám, cos děl;
co bylo správné dít…?
In memoriam.


Be yours!

12. května 2012 v 21:44 | Katerria
Stay
Listen to
how ink falls
instead of a rain
You may feel like I do
like none another and it's true
here in the world of breathless songs
and of rainbows dropping to puddles and ponts
Listen to whispering of grass and leaves
colorful birds on skyscraping trees
Sit down Look Follow me Dip
to my foolish dreams
Erase the walls
the rules Be
yours



by
me
Ka
te
rri
:D

Srdce mít čisté

25. dubna 2012 v 16:06 | Katerria
Pocit, jaký to je
kráčet s hlavou vzpřímenou,
když srdce se mi svírá.
Kráčet jarní loukou
po paprscích sluncí
a přitom v duši mít soumrak;
přetvařovat se
a vědět -
či snad doufat -
že tohle je zapomínání,
kterým musím projít,
abych svědomí měla čisté.

Je to minulost
a historie,
kdo nás odlišuje,
kdo vkládá do nás kouzlo
a vrhá stín do světla.

Kroky deštěm

30. října 2011 v 19:01 | Katerria
Lehce se dotknout Země,
jako se dotýkají kapky...

Krok.

Slunce prosvítá mezi mraky - šedé, tajuplné.
Ženou se vstříc světu -

Druhý.

- šedým dnům, -

Pravá.

- probdělým nocím, -

Levá.

- a krásným snům; -

Co noha nohu mine...

- vstříc smůle, štěstí,
vstíc kráse života,
co vane v dešti.
Ve větru.


 
 

Reklama